Krize bydlení roste. Rodiny bydlí v kravíně i ve sklepě, popisují sociální pracovníci

Podle Ministerstva pro místní rozvoj představuje bydlení jednu ze základních lidských potřeb, jejíž nenaplnění má prokazatelné fyziologické, psychologické a sociologické dopady. “Výzkumy společnosti Median z let 2016 a 2017 například dokazují, že nekvalitní bydlení má přímý vliv na vztahové problémy v rodině, zdraví jejích členů nebo potíže dětí ve škole i jejich následnou nezaměstnanost v dospělém věku,” upozorňuje Jaroslav Gruber, sociální pracovník cheironské služby pro rodiny s dětmi.

Podle Grubera lze ve společnosti pozorovat, že na této základní lidské potřebě má stále více lidí postavený svůj byznys plán s cílem vydělat co nejvíce peněz.

“A to už dávno neplatí jen pro tzv. obchodníky s chudobou. Výsledkem je čím dál nedostupnější adekvátní bydlení pro čím dál více lidí. A pokud jde o ty nejzranitelnější z nás, situace mnohdy nabývá nejen tristních, ale už i naprosto absurdních rozměrů,” popisuje Gruber.

Rodiny s dětmi bydlí v bývalé škole, kravíně nebo ve sklepě

“V naší práci se běžně setkáváme s tím, že pro nízkopříjmové rodiny s dětmi je téměř nemožné sehnat adekvátní bydlení, a my jim v tom za současných podmínek nedokážeme účinně pomoct. Získání obecního bytu do pronájmu je vzhledem k nabídce a nastaveným podmínkám většiny obcí téměř nadlidský úkol, o soukromém sektoru ani nemluvě. Azylové domy po České republice praskají ve švech, není výjimkou, že na uvolnění místa v „azyláku“ čeká v pořadníku i 18 rodin. Naplněnou kapacitu hlásí i Tábor nebo České Budějovice. A bydlení na ubytovně je pro rodiny s dětmi víc než nešťastné, ” uvádí Gruber, který dodává, že nakonec mnohdy nezbývá nic jiného než kromě spolupráce s dalšími pomáhajícími organizacemi oslovovat i místní aktivní spolky, fary nebo domovy pro seniory, jestli by někde nenašly nebo nevěděly o místě, kde by se rodina mohla alespoň na přechodnou dobu ubytovat.

Rozhodujícím faktorem v hledání bydlení často bývá velikost sociálního kapitálu rodiny, tedy to, kolik má rodina kolem sebe lidí, kteří zrovna mohou a chtějí pomoci, nebo jestli se pro ni náhodou najde někdo zvenčí, kdo pomůže nějaké bydlení sehnat. “Pro takové nestandardní cesty je většinou zapotřebí dobré vůle a enormní snahy mnoha lidí, kteří se tím ale velmi často sami „odrovnají“, a k případnému zopakování svého ušlechtilého činu pak mají o to nižší motivaci. Je evidentní, že tento stav, kdy se účinná pomoc najde nahodile jen pro pár šťastlivců, je naprosto neudržitelný,” varuje Gruber.

“Poslední dobou navíc situace kolem bydlení nabývá nevídaných rozměrů. V rámci naší práce jsme například poznali rodinu s dětmi, která žije v prostoru kravína, jenž kromě toho, že je nezkolaudovaným bytem, je naprosto nevyhovujícím prostředím pro zdravý vývoj dětí. Stejně jako sklep jedné bytovky, kde zase žila jiná rodina, a to dokonce se sedmi dětmi. Už skoro běžnou praxí se pak stává skutečnost, že rodiny s dětmi berou s povděkem možnost bydlet v nějakém nevyužívaném zchátralém objektu, například budově bývalé školy či obecního úřadu,” pokračuje Gruber.

Děti za to nemohou a na problém si zaděláváme všichni

Bytová deprivace se kromě jiného podepisuje na školní docházce dětí, které si mnohdy nemají ani kde v klidu vypracovat domácí úkol a připravit se do školy. “Zažívají dlouhodobý stres, v jehož důsledku u nich vznikají psychické potíže, objevuje se rizikové chování a přejímání negativních vzorců jednání. Vše se podepisuje na jejich celkovém zdraví, za což v budoucnu draze zaplatí nejen ony samy, ale my všichni. I v tomto případě totiž platí, že hašení dlouhodobě neřešených problémů nás stojí mnohonásobně víc než včasná prevence. A především: děti za to, do jaké společnosti a rodiny se narodí, nemohou,” uzavírá Gruber.

Dá se situace řešit?

Podle dlouholetého ředitele Cheironu Romana Vargy se přitom situace řešit dá. “Obce i stát musí aktivně vytvářet fond dostupného bydlení a přestat se spoléhat na nahodilou dobrou vůli jednotlivců. Nestačí jen přidělit příspěvek na bydlení – je potřeba rekonstruovat nevyužívané budovy, podporovat družstevní a neziskové projekty a zajistit, aby pomoc dostali ti, kteří ji opravdu potřebují. Neziskové organizace a komunity už dnes dokazují, že umí účinně pomoci, pokud dostanou podporu a důvěru,” má jasno Varga.

Gruber k tomu dodává: “V lednu roku 2026 vstoupil v účinnost Zákon o podpoře bydlení, na jehož základě jsou v reakci na neutěšenou situaci ohledně bydlení po celé ČR zřízena kontaktní místa pro bydlení, jež slouží k poskytování poradenství lidem, kteří hledají adekvátní domov nebo mají potíže se stávajícím bydlením. Od července 2026 by kontaktní místa pro bydlení měla také na základě posouzení jejich bytové nouze navrhovat další podporu, která by měla naplno fungovat následně od září.” Touto podporou se rozumí bytová podpůrná opatření jako bydlení s garancí (bydlení s ručením, podnájemní bydlení) či podporované obecní bydlení. Nedílnou součástí podpory je také služba asistence bydlení, která má lidem pomoci vyřídit si všechny záležitosti spojené s bydlením, napomáhat jejich vzájemnému soužití se sousedy a komunikovat s vlastníkem bytu i kontaktním místem pro bydlení, které vše koordinuje.

Vzhledem k nástupu nové vlády je však budoucnost ohledně současné podoby zákona nejistá. Aktuálně se v prvním čtení v poslanecké sněmovně nachází jeho technická novela, ve které je mj. vyškrtnuta věta, že kontaktní místo pro bydlení poskytuje poradenství komukoliv, kdo o to projeví zájem, ale poradenství by nově mělo být podmíněno vazbou na správní obvod kontaktního místa.

Názory na Zákon o podpoře bydlení jsou různé nejen ve sněmovně, ale i ve veřejném prostoru. Pro někoho zákon představuje jen velmi osekanou verzi původního návrhu na řešení bytové nouze v ČR, avšak i to málo považuje za lepší než nic. Pro jiného je zase zákon zbytečností, která situaci nevyřeší, a měl by se tak zrušit. Přínosy i limity zákona zmiňuje v rozhovoru pro deník Alarm Mikoláš Opletal z Platformy pro sociální bydlení, který mj. hovoří o tom, že obce oproti původnímu záměru nedostaly na kontaktní místa pro bydlení od státu peníze, což je pochopitelně rozhněvalo (celý rozhovor k dispozici zde: https://denikalarm.cz/2026/01/zruseni-zakona-o-pod... liardy-stat-presto-pomuze-jen-minimu-lidi/).

To je i případ města Tábor, které aktuálně vůči zákonu zaujímá vyčkávací postoj a které si v minulosti vytvořilo vlastní systém „sociálního bydlení“ (režim přidělování bytů pro osoby v tíživé životní situaci), v němž bylo za dobu 6 let jeho fungování přiděleno naprosté minimum bytů. V ORP Tábor se podle posledních dat nachází v bytové nouzi odhadem 500-1000 lidí a 100-250 domácností, z toho většina na území města. Počet lidí ohrožených ztrátou bydlení je pak v rámci ORP odhadován na tisíce a mezi ty nejzranitelnější patří osamělí senioři a matky samoživitelky (https://socialnibydleni.mpsv.cz/download/dokumenty... _fin.pdf; https://mmr.gov.cz/getmedia/98fbe645-6635-4f77-803... re-v-bydleni_aktualni.pdf.aspx; https://mv.gov.cz/).

Varga k tomu na závěr dodává: “Už dávno byl čas si přiznat, že adekvátní bydlení není luxus ani investiční artikl, ale nutná podmínka důstojného života a zdravého rozvoje dětí. A čím dříve se k tomu jako společnost postavíme čelem, tím méně bude dětí, které vyrůstají ve sklepě nebo ve zchátralé budově místo ve skutečném domově.”