Festival v Bejváku ukázal, že kultura na Sojčák patří.

19. až 23. září, Sídliště nad Lužnicí, klub Bejvák a galerie Výloha, Světlogorská 2768/10

O tom, že kulturní akce pro širokou veřejnost nemusí být záležitostí výhradně centra Tábora, se mohli minulý týden přesvědčit návštěvníci festivalu Bejvák žije!. Na Sídlišti nad Lužnicí jsme servírovali obohacující kulturní menu.

Náš klub pro děti a mladé lidi Bejvák funguje na Sojčáku již bezmála 3 roky. Svou základní funkci – poskytovat podnětné zázemí pro děti z nestabilního prostředí - naplňuje do puntíku. Zájem je velký a dveře odpoledního klubu se netrhnou. Přesto bychom chtěli prostor Bejváku více zpřístupnit obyvatelům Sídliště nad Lužnicí. Snažíme se o to nejen provozem galerie Výloha, která se nachází ve výkladních skříních klubu, ale nově i uspořádáním prvního ročníku festivalu pro Sojčák Bejvák žije! Pečlivě připravený program letos zahrnoval přednášky, kino i divadelní představení, a nezapomínal ani na mladší návštěvníky, pro které jsme nachystali zajímavé odpolední aktivity.

Úvodní večer festivalu patřil poznávání exotických vzdělávacích systémů. Prostřednictvím vyprávění Lucie Šebánkové a Moniky Kopřivové se návštěvníci mohli seznámit s pedagogickou praxí v Asii.

O cestách, kterými by se mohly ubírat české školy, hlavně ty základní, přednášel v úterý Tomáš Feřtek, novinář a publicista věnující se vzdělávání již od 90. let. Publiku, ve kterém nechyběli rodiče žáků a ředitelé tradičních i alternativních škol, Feřtek představil několik konkrétních příkladů. Na nich ukázal, že vzdělávací instituce, která jde s dobou a adekvátně zrcadlí změny ve společnosti (například proměny struktury pracovního trhu), může mít mnoho různých podob. Důležité je akceptovat, že podstatou vzdělávání již není pouze naučit žáka splnit rozkaz, ale převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí a činy.

Dalším hostem festivalu byla režisérka dokumentárních filmů Adéla Komrzý. Po projekci filmu Jednotka intenzivního života mohli návštěvníci diskutovat nejen o tématu oceňovaného dokumentu – přínosech a dostupnosti paliativní péče, ale třeba i o možnostech distribuce kvalitní dokumentaristiky široké veřejnosti. Autorka na dotazy diváků tentokrát trpělivě odpovídala v online prostoru.

Kulturní festival pro Sojčák uzavřelo představení táborského Divadla Forum. Uvedenou hru „To jsou ale řeči“ režíroval Petr Mikuláš a napsal Michal Návara, který ji označuje jako monodrama s autobiografickými prvky: „Hra je metaforou, kdy hlavní postava je ostrakizována za své názory. Člověk v její kůži se ocitá v imaginárním blázinci, kam ho vkládá jeho okolí."

„Pětidenní festival, který jsme připravili pro největší táborské sídliště, představoval takový zkušební projekt. Co jsme během něj zjistili? Je náročnější oslovit veřejnost mimo centrum Tábora, ale stojí to za to.“ hodnotí ředitel Cheironu, Roman Varga, a pokračuje:“ Sojčák si podobné kulturní aktivity stoprocentně zaslouží. Proto již teď přemýšlíme nad dalšími podobnými akcemi pro veřejnost. Ideálně pravidelně, třeba jednou za měsíc.“ uzavřel Varga.